Japonský ostrov, břichabol a kozy
Ještě na počátku 20. století se hortenzie pěstovaly většinou jako skleníkové rostliny. Během let se z nich však stala oblíbená pokojová, ale i zahradní květina. První skutečná hortenzie, Hydrangea macrophylla, byla objevena v Japonsku na konci 18. století. Obyvatelé Evropy neměli do Japonska přístup, jen holandská obchodní společnost East Indies Company zde měla malou pobočku. Vypráví se, že její zaměstnanec, lékař a botanik jménem Thunberg předstíral bolesti břicha. Tvrdil, že mu pomůže kozí mléko a dostal tedy kozu, kterou mohl chovat na umělém ostrůvku u pobřeží. A protože kozu bylo nutné krmit a koza žere téměř vše, řekl služebníkům, ať nosí co nejvíce různých rostlin. Přinesli i hortenzii, kterou Thunberg tehdy považoval za kalinový keř.
Pokračování 2 / 7
Hortenzie v nádobách i na zahradě
Hortenzie jsou moderní rostliny, které dokáží doslova rozsvítit zahradní zákoutí v době, kdy je většina keřů odkvetlých. Pěstují se jako mohutné rozložité keře, které svým habitem mohou připomínat plně kvetoucí rododendrony, se kterými se velmi dobře shodnou na stanovišti i půdě. Drobnější rostliny se pěstují v mísách a dokonce i v závěsných nádobách. Atraktivní jsou také stromkové tvary zapěstované na kmínku.
Hortenzie jsou nižší až středně vysoké keře s velkými listy. Květy jsou uspořádány do bohatých koncových květenství, která mohou být kulatá nebo plochá. Kulatá květenství jsou tvořena neplodnými (sterilními) květy s nápadnými korunními lístky. Plochá květenství mají ve svém středu plodné (fertilní) květy, které jsou obklopeny prstencem květů neplodných. Převážná většina z nich pochází z východní Asie a Severní i Jižní Ameriky. Pro naše podmínky se hodí především opadavé druhy.
Pokračování 3 / 7
Hortenzie rády kyselé
Hortenzie rostou nejlépe na chráněném stanovišti v lehkém polostínu. Mají-li dostatek vláhy, snesou i plné slunce. Půdu jim připravíme humózní, dostatečně zásobenou vláhou a s kyselou půdní reakcí. Na vápnitých půdách nám neporostou, protože všechny jsou tzv. „vápnostřežné“. Nejvíce vody spotřebují keře během kvetení. Půdu nikdy nenecháme vyschnout. Hnojit bychom je měli až do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí. Hortenzie zpravidla přezimují bez problémů. Pokud však namrznou, počkáme aspoň do května, zda ještě neobrazí. Rostliny v nádobách přeneseme do chladné, mrazuprosté místnosti nebo musíme nádobu dobře obalit a izolovat od země. Vzhledem k tomu, že rostliny na zimu shodí listy, můžeme je přezimovat i v tmavých prostorách.
Pokračování 4 / 7
Hortenzie do nádob
Hortenzie vyšlechtěné pro pěstování v nádobách vznikly z přírodních forem hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla subsp. macrophylla var. macrophylla), která pochází z ostrova Honšú. Existují ve všech barvách stejně jako rostliny venkovní.
Nejdéle vydrží kvést v chladné místnosti. V době, kdy již nehrozí mrazíky, můžeme i tyto rostliny pěstovat venku. Jsou však na nízké teploty citlivější než ostatní venkovní kultivary. Při dlouhodobém pěstování rostliny po odkvětu seřízneme a přesadíme do větších nádob. V době vegetačního klidu je přezimujeme v mrazuprostých místnostech s nízkou teplotou.
Pokračování 5 / 7
Hortenzie na zahradě
První byla dovezena ze Severní Ameriky hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Dnes se pěstuje především její kultivar ´Grandiflora´, který má květy v ploše kulovitých květenství 12 až 18 cm širokých, složených ze sterilních květů. Květy jsou zprvu zelenkavé, pak bílé a nakonec nahnědlé.
Celou škálu barev do zahrady přinese hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Pěstuje se v odstínech od bílé přes růžovou, červenou, nachovou, modrou až po fialovou. Barva do určité míry závisí na půdní reakci. Kyselejší půda způsobuje modrání květů, neutrální zrůžovění. Barva každého kultivaru se mění jen v určité škále. U bílých květů se mohou objevit jen růžové či modré stíny. Hodí se i pro nižší volně rostoucí živé ploty. Pokud dojde k namrznutí během zimního období, rostliny seřízneme až u země. Spolehlivě obroste, ale pokvete až v následujícím roce.
Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) je domovem v Číně a v Japonsku, kde dorůstá výšky dvou až dokonce sedmi metrů. Květenství je až 25 cm dlouhé. Kvete od srpna. U nás je nejčastěji pěstován kultivar 'Grandiflora' s neplodnými, bílými, růžovými až načervenalými květy.
Překrásným doplňkem zahrady je hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia), která pochází z jihovýchodní části Spojených států. Od července do září zdobí nejen bílými květními latami, ale také hluboce laločnatými a nestejnoměrně pilovitými listy, které se na podzim barví dočervena. Roste velmi dobře ve stínu i na výsluní.
Zcela jiným typem je čínská hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris), která pochází z Koreje a Tchaj-wanu. Pomocí příčepivých kořínků dokáže sama šplhat bez opory po kmenech a zdech až do výšky kolem deseti až patnácti metrů. Uplatní se při ozeleňování zdí, skal, sloupů a věkovitých stromů. Roste však poměrně pomalu. Nápadná plochá květenství mají po obvodu bílé sterilní květy.
Pokračování 6 / 7
Hortenzie stříháme podle druhu!
Hortenzie dokáží zdobit zahradu po velmi dlouhou dobu. Období květu spadá do léta, ale i pak jsou neplodné květy velmi dekorativní. Drží dobře tvar a dlouho i barvu. Často se květenství některých hortenzií využívají i do suchých aranžmá.
Po odkvětu rostlinu jen lehce zastříhneme. Většinou postačí ustřihnout suchá květenství, popř. uschlé části výhonů. Větévky hortenzie velkolisté, která kvete na jednoletém dřevě, zastříhněte na jaře nad prvním párem zdravých pupenů. Květy se založily již koncem loňského léta. Při silnějším namrznutí nezbude než celý keř seříznout až u země. Dobře obroste, ale pokvete až příští rok. Hortenzie latnatá a hortenzie stromečkovitá kvetou na letošním dřevě. Proto můžeme loňské výhony seříznout nakrátko. Podpoříme tím násadu květů.
