Kaliny – krásky pod závojem aneb Okrasné keře na zahradu

9.  1.  2018 | Irena Forejtová

Rozsáhlý rod kalin kvete od února do května, a navíc atraktivní červeně zbarvené podzimní listí zdobí zahradu i v zimě. Některé druhy nádherně voní a jsou mezi nimi keře vysoké, miniaturní i stálezelené.

Kaliny – krásky pod závojem aneb Okrasné keře na zahradu

Kalina – symbol státnosti

Kalina pochází z východní Asie (Čína, Japonsko). Jsou to keře opadavé, ale i stálezelené. Opadavé druhy s jemnějšími a různě tvarovanými listy mají raději sluneční polohy, kde bohatě kvetou a s příchodem podzimu se jejich listy krásně vybarvují.

Málokdo ví, že kalina patří mezi kultovní slovanské rostliny. Bílé květy kaliny symbolizovaly nevinnost a čistotu, proto se jimi zdobily nevěsty na cestě do kostela a mladíci doprovázející svatební průvod si dávali kalinu za čepici. Zvláště oblíbená byla u východních Slovanů a na Ukrajině je kalina obecná dosud považována za národní rostlinu.

Kalina: okrasný keř na zahradu Kalina: okrasný keř na zahradu

Kalina je ozdobná listy i květy

Navzdory velkému množství druhů pocházejících ze všech končin severní polokoule můžeme definovat kaliny jako keře středního vzrůstu s výškou jeden až dva a půl metru. Ale téměř všechny druhy, jako například Viburnum opulus, mohou vytvořit strom vysoký tři až čtyři metry podobně jako mnohem méně známá Viburnum sieboldii, jejíž listy jsou podobné javoru.

Stejně velká může být i Viburnum trilobum s krásným kompaktním vzrůstem. Kromě nich je třeba zmínit i Viburnum betulifolium s listy podobnými bříze a Viburnum coryfolium s listy jako líska.

Rakytník řešetlákový: Největší chyby při pěstování Rakytník řešetlákový: Největší chyby při pěstování

Pokud jde o květy, všechny kaliny jsou trochu podobné hortenziím, někdy mají plné květy typu sněhová koule, někdy ploché s plochou korunkou drobných květů. Podobnost je zjevná u Viburnum macrocephalum v souvislosti s měnící se barvou. Ze začátku jsou květy světle zelené, později bílé, pak znovu zelené s růžovými špičkami. Tvarem se sice podobají hortenziím, což ale vůbec neodpovídá její pěstitelským nárokům.

Kalina vonná: parfém na zahradě Kalina vonná: parfém na zahradě

Kaliny lépe snášejí vápno v půdě, i když také ne bez výjimky, jako například Viburnum davidii, která navíc nesnese ani slunce, a Viburnum plicatum, která se často vysazuje k pěnišníkům a jiným keřům v kyselé půdě.

K pozoruhodným druhům patří kaliny, které rozkvétají brzy, tedy za normálních okolností v březnu, ale v málo mrazivých zimních měsících začnou kvést už i v lednu či únoru. Sem lze zařadit hybridní kalinu bodnanskou (Viburnum bodnatense), která dorůstá do výšky 2–3 m. Má krásné růžové květy, které příjemně voní, a její listy se na podzim zbarví do bronzova.

Kalina Karlesiova: voňavé květy milují včely i ptáci Kalina Karlesiova: voňavé květy milují včely i ptáci

Kaliny stálezelené i opadavé

Stálezelené druhy jsou vhodné do vlhčích a polostinných koutů, kde se jim výborně daří. Mohou růst i na osluněných místech, ale jejich kožovité listy mají sytější barvu právě ve stínu. Některé druhy kvetou brzy na jaře ještě před pučením listů, jiné zase v průběhu jarních měsíců nebo během léta.

Představitelem stálezelených druhů je kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), která při dostatku prostoru dokáže dorůst do výšky až 5 metrů. Do skupiny stálezelených kalin patří také původem čínská kalina Davidova (Viburnum davidii), která se vyznačuje překrásným a elegantním vzhledem s výškou něco kolem jednoho metru. Smaragdově oválné listy s jasnou texturou tří hlavních žil, růžovo-červené lístky květů a květní pupeny, které vykvetou do bílých střapců drobných květů, vyniknou v každé zahradě.

Pokud jsou v létě květy opyleny, na podzim se přemění na modré nejedlé plody. Tento keř se nádherně vyjímá v popředí před jehličnany. Potřebuje humusovitou a mírně kyselou půdu a musí být chráněn před větrem a ostrými jarními slunečními paprsky. Při holomrazech je keř třeba zakrýt textilií nebo jehličím.

Kalina obecná: nevábně vonící bílé květy Kalina obecná: nevábně vonící bílé květy

Kalina je keř pro každou zahradu

Pěstování kalin je nenáročné. Speciální nároky na hnojení či řez nemají. Z kontejneru je možná výsadba kdykoliv – zjara, během vegetace i na podzim, ale doporučuje se s výsadbou počkat na velmi teplé a suché počasí. Po výsadbě pak mladé rostlinky potřebují vlhčí prostředí. Stačí jim občasná zálivka, aby půda neproschla do větší hloubky.

Kaliny rozmnožujeme semeny, které je třeba po sklizni, obvykle v srpnu, stratifikovat. Z letních řízků dobře zakořeňuje kalina vrásčitolistá. Tento druh se dobře rozmnožuje od září do prosince. V zimě můžeme množit kalinu voňavou a obyčejnou.

Nač nesmíte zapomenout při výsadbě dřevin Nač nesmíte zapomenout při výsadbě dřevin

Choroby a škůdci

Z houbových chorob se nejčastěji vyskytuje padlí Microsphaera syringae, které napadá především zakrsle rostoucí kultivary na nevhodném, suchém stanovišti. Toto padlí současně parazituje i na šeříku.

Ze škůdců se setkáme s několika druhy mšic a s molicemi. Největším problémem je ale drobná, asi 0,5 cm velká mandelinka bázlivec kalinový (Pyrhalta viburni). Jak larvy (v květnu), tak i dospělci (v červnu) se živí na listech a při větším napadení způsobují holožíry, které keře výrazně oslabují či je při opakovaném napadení zcela zlikvidují. Bázlivec napadá i příbuzné druhy jako je Viburnum dentatum, V. trilobum, V. acerifolium, V. lentago. Kalinu tušalaj (V. lantana) napadá jen výjimečně a stálezelené druhy kalin nepoškozuje.

Aby okrasné dřeviny nezničil mráz  Aby okrasné dřeviny nezničil mráz

Další článek »

Témata článku: Okrasná zahrada, Listnáče, Kalina, Keře, Sever, Nároky, Počasí, Líska
Sdílet článek
Další mobilní weby