Každý rybíz má jiné nároky
Rybíz má stejné nároky na půdu jako angrešt. Nedaří se mu v půdách příliš těžkých, příliš suchých nebo naopak s vysokou hladinou spodní vody. Červený rybíz potřebuje půdu dobře zásobenou vláhou se slabě kyselou reakcí.
Černoplodé a bílé rybízy vyžadují kypré a vzdušné půdy s dobrým obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální půdní reakci. Mohou se úspěšně pěstovat i v těžších, hlinitopísčitých půdách; snášejí i malé množství vápníku v půdě. Ani jeden z nich se nehodí na větrná stanoviště, a to především na velmi oslunněné jižní svahy, kde listy předčasně zasychají.
Pokračování 2 / 6
Rozdílný růst, rozdílný řez
Z tohoto vyplývají i zákonitosti řezu a formování keře nebo stromku. Červené a bílé rybízy tvoří plodonosné výhony na starším dřevě. Celkově jsou méně vzrůstné než odrůdy černých rybízů, ale za to přinášejí větší úrodu. Odrůdy červeného a bílého rybízu jsou samosprašné, ale přesto se doporučuje vysazovat společně alespoň dvě současně kvetoucí odrůdy. Životnost keřů či stromků je sedm až osm let.
Černý rybíz na rozdíl od červených a bílých odrůd plodí na přírůstcích jednoletých výhonů. Nejlepší úrodu s kvalitními plody dávají jedno až tříleté keře. Starší exempláře je lepší vyměnit za novou výsadbu.
Pokračování 4 / 6
Odrůdy černého rybízu odolné k padlí a vlnovníku:
Ben Hope je středně pozdní odrůda s pravidelnou, vysokou úrodou, odolná k vlnovníku rybízovému a k listovým chorobám.
Titania je velmi odolná proti padlí americkému a rzi vejmutovkové. K antrakóze je jeho odolnost střední až vyšší.
Viola dozrává v první dekádě července. Potřebuje půdy dobře zásobené živinami, s dostatkem vláhy. Včasný zmlazovací řez a postupné zapěstování nových základních větví je nezbytné, jinak obrost rychle stárne a plodí jen na obvodu keře. Vůči americkému padlí angreštovému a rzi vejmutovkové je středně odolná.
Ojebin snáší i chudší půdy, ale lépe plodí v teplých polohách, kde nedochází ke sprchávání květů. Odrůda je odolná vůči americkému padlí angreštovému.
Pokračování 5 / 6
Rybíz, pěstovaný jako keř
V tom případě ho sázíme do řad vzdálených 2 m od sebe a na vzdálenost 0,8 m mezi keři. Do jamek dáme na dno kompost, příliš dlouhé kořeny sazenic zkrátíme a keř zasadíme hlouběji, než rostl ve školce (asi o 10 cm). U nadzemní části ponecháme tři až pět nejsilnějších výhonů a ostatní odstraníme, aby se keř zbytečně nezahušťoval.
Rybíz, pěstovaný jako stromek
V tom případě je zpravidla štěpovaný na meruzalce zlaté a sázíme jej do sponu osmdesát centimetrů až metr od sebe do řádku vzdáleného 1,5 až 2 m. Vždy vysazujeme o něco hlouběji, než rostl ve školce - zamezíme tím tvorbě výmladků meruzalky. Nesmíme zapomenout na oporu, aby se kmínek při větší násadě plodů neohýbal.
Pokračování 6 / 6
Proti vlnovníku rybízovému stále neexistuje chemická ochrana
Jak škůdce na keři poznáme? Když se na výhonech rybízu objeví nápadně zduřelé, načervenalé pupeny, jedná se pravděpodobně o napadení vlnovníkem rybízovým. Pupeny na jaře hnědnou, neraší a opadávají. Vlnovník je kromě toho přenašečem virových chorob způsobujících postupnou degeneraci keře.
Likvidace škůdce chemickým postřikem není v současné době možná. Přípravek Omite byla stažen z trhu (pro vysokou toxicitu a obsah rakovinotvorných látek), a dosud nebyl žádným jiným nahrazen. Jediný způsob, jak zabránit napadení rybízu vlnovníkem je nepřímá ochrana - vysazovat rezistentní odrůdy.
U keřů zasažených škůdcem napadené výhony odstřihneme a spálíme, ale ani to není záruka, že se vlnovníku zbavíme, neboť nakladená vajíčka okem sotva postřehneme. Nejúčinnější řešení je keře vykopat a spálit.