Leknín bílý má plazivý, až metrový oddenek, který bývá často členěný. Roste v půdě dna a z něj vyrůstají květy a listy. Jejich řapíky a stopky květů v sobě mají vzduch, který je nadnáší, a jsou tak dlouhé, jaká je hloubka vody. Listy jsou na okraji načervenalé, mají oválné čepele s laloky. V zahradách se pěstují jen zahradní kultivary. Rostou velmi rychle a na hladině zabírají dost prostoru. Lekníny jsou trvalky. Potřebují teplou stojatou či mírně tekoucí vodu a podle druhu hloubku od 30 do 100 centimetrů.
Použití
Okrasné rostliny se silně vonícími květy jsou vhodné do stojatých vod chráněných před větrem. Malé odrůdy prospívají také v nádobách, protože snesou i menší hloubku, ale přezimovat musí v místnosti bez mrazu (např. ve sklepě). Oddenek se dříve používal jako sedativum, kardiosedativum a antiepileptikum, ke snížení pohlavní dráždivosti. Látky v něm obsažené ale nejsou dostatečně prozkoumány.
Ostatní vlastnosti
Jedná se o silně ohrožený druh.
Barva listu: tmavě zelená, červená/fialová, dvoubarevná, spodina světlejší
Květ: Plovoucí květy leknínu bílého jsou vonné, velké a na noc se zavírají. Mohou být jednoduché, poloplné i plné, barvy uvnitř bílé a zevně zelené, dále žluté, měděné, růžové, růžovooranžové i červené. Křížením s leknínem vonným (Nymphaea odorata) vzniklo mnoho růžových a žlutých kultivarů. Květy mají mnoho korunních plátků a uprostřed žluté prašníky.